Pohyb k mému životu prostě patří a díky biologické léčbě ho můžu mít

Pavlíně Mlčkovské (34) diagnostikovali lékaři revmatoidní artritidu ve 14 letech. „Bylo to jako blesk z čistého nebe. Měla jsem silný zánět spojivek a otekly mi klouby na prstech nohy, tak mě rodiče odvezli do nemocnice, kde mě hospitalizovali. Tam jsem nakonec přestala během necelého týdne úplně chodit, trpěla jsem ukrutnými bolestmi a neudržela na sobě ani tenké prostěradlo jako přikrývku, jak mě všechno bolelo.“ V nemocnici na kapačkách Pavlína strávila skoro čtvrt roku, než jí lékaři definitivně stanovili diagnózu. „Domů jsem tehdy mohla jezdit jen jednou za 14 dní na víkend. Z nemocnice jsem vždycky v pátek odcházela po svých, ale v pondělí ráno už mě musel táta zpátky nést v náručí. Já jsem si to v té době až tak neuvědomovala, respektive si nepřipouštěla, co všechno to revma vlastně znamená, ale pro mé rodiče to bylo opravdu dost náročné období,“ vysvětluje Pavlína. Po stanovení diagnózy lékaři Pavlíně nasadili léky. Vystřídala jich několik, než se nemoc konečně dostala do klidové fáze. „Ale nebylo to napořád. Občas se intenzivní příznaky znovu vracely,“ popisuje Pavlína a vypráví dál: „Vždycky jsem to nějak zvládla, ale pak jednou, to mi bylo 24 let, mě poprvé za celou dobu mé nemoci napadlo, že tohle už možná dát nemůžu. Nebyla jsem schopná vstát z postele, přítel mě musel uprostřed noci otáčet, abych úplně neztuhla. Nebyla jsem bez silných léků proti bolesti sama schopná vůbec ničeho.“ Tuto ataku nemoci se Pavlíně nedařilo dva roky nijak překonat a den ode dne jí bylo hůř. Tehdejší revmatolog to řešil lokálními opichy kloubů, které v podstatě nepomáhaly, proto Pavlína dospěla k názoru, že bude muset něco změnit. Jak sama říká, je člověk, který bere život do svých rukou a nečeká na zázrak. Rozhodla se proto, že si zkusí najít nového lékaře. „Nakonec se mi podařilo dostat k panu doktorovi do Revmatologického ústavu v Praze, který mě zapojil do programu biologické léčby. A hned po první injekci jsem cítila obrovské zlepšení. Vstávání z postele už pro mě nebylo noční můrou, mohla jsem se normálně postavit bez ztuhlosti a bolesti. To byl neuvěřitelný pocit, který asi pochopí jen revmatik,“ popisuje Pavlína, která je teď na biologické léčbě už osmým rokem. Vysadila ji jen v těhotenství. „Pracuji na plný úvazek ve Škodovce ve vývoji. Mám zdravého krásného 4letého syna, tančím, běhám, cvičím jógu a o tom, jak mě prohání syn, ani nemluvím. Před otěhotněním jsem hrála tenis a squash, běhala za naši vesnici na hasičských závodech jako pravý útok a vedla hodiny zumby. Proto když jsem se dozvěděla o výzvě Revma v pohybu, kterou vyhlásila Revma Liga ČR, neváhala jsem ani chvilku a hned se do ní také zapojila,“ popisuje Pavlína a dodává „Pohyb k mému životu prostě patří a díky biologické léčbě ho můžu mít.“