Ráno jsem ztuhlá, že nemohu skoro vstát

Jana (36) byla do porodu prvního dítěte zdravá žena, aktivně sportovala, nepozorovala na sobě žádné výrazné známky nemoci. Na konci roku 2016 se jí narodil syn, po návratu z porodnice probíhalo vše normálně. „Ale asi 10 dní po tom, co jsem se vrátila z porodnice domů, jsem zničehonic nemohla ráno vstát z postele. Neposlouchala mě noha, strašně mě bolela kyčel a měla jsem nateklé koleno,“ vzpomíná Jana a pokračuje: „Když si to teď zpětně vybavuji, tak s nateklým kolenem jsem měla problém už na konci druhého trimestru, kyčel mě začala bolet při porodu, ale nepřikládala jsem tomu význam, myslela jsem, že to souvisí s těhotenstvím a s polohou, ve které jsem rodila. Když mě propouštěli z porodnice, tak mi lékař řekl, že kdybych měla nějaké problémy, tak mám přijet na kontrolu, proto mě tam manžel hned večer odvezl.“ Lékaři Janu vyšetřili, vyloučili trombózu a řekli jí, že bolesti jsou způsobeny poporodním stavem a poslali ji domů. Janino trápení ale bohužel pokračovalo dál. „Bolesti se zhoršovaly, přidaly se i na kloubech rukou, prakticky jsem se nemoha sama vůbec pohybovat. Sedat a vstávat mi musel pomáhat manžel, nedošla jsem sama ani na záchod. Syna jsem nemohla sama chovat ani přebalovat nebo oblékat. K tomu jsem byla neskutečně unavená a měla jsem zvýšenou teplotu,“ popisuje Jana. Asi po 2 týdnech proto Jana navštívila svého praktického lékaře, který jí provedl řadu vyšetření. Nakonec vyslovil podezření na revmatoidní artritidu a poslal Janu k revmatologovi. Ten diagnózu potvrdil a nasadil Janě kortikoidy, po kterých pocítila úlevu. „Následně mi přidal methotrexát, který beru dodnes, ale bez kortikoidů se mi stav vždy ihned zhorší. Mám bolesti v kolenou, chodidlech, levém lokti, v zápěstích. Ráno jsem ztuhlá, že nemohu skoro vstát, prsty na rukou mám ztuhlé skoro pořád. Nohy mě brní a mám pocit, jako by ani nebyly moje,“ popisuje smutně Jana a dodává: „Na podzim se mám vrátit do práce, ale vůbec si nedovedu představit, jak to budu zvládat.“ Jana se chce nyní poradit se svou revmatoložkou, jestli by pro ni nebyla vhodná biologická léčba. „Teď ji mohou dostat i pacienti ve střední závažnosti nemoci, proto doufám, že bych mohla být vhodným kandidátem i já,“ říká Jana a doplňuje: „Návrat do práce a ke sportování by mě nakopl. Teď totiž nikdy nevím, kdy bude bolest tak nesnesitelná, že proležím celý den v posteli. Chtěla bych ale chodit s rodinou na procházky, hrát si se synem a věnovat se dalším sportovním aktivitám. To je pro mě teď velkou výzvou.“