Co jsou autoimunity?

Průvodce autoimunitními onemocněními

Autoimunitní porucha je porucha imunitního systému těla, která způsobuje, že tělo napadá vlastní tkáně.

• Přesný důvod vzniku autoimunitního onemocnění není znám
• Symptomy se liší v závislosti na typu onemocnění a lokalizaci postižení těla
• K diagnostice se často používají krevní testy (detekce specifických autoprotilátek)
• Léčba závisí na typu onemocnění a často zahrnuje léky potlačující aktivitu imunitního systému

Imunitní systém má za úkol rozpoznávat cizorodé a nebezpečné organismy jako jsou například bakterie, viry, paraziti. Tyto organismy obsahují na v buňkách nebo na jejich povrchu molekuly, jež se nazývají antigeny. Najdeme je také například v pylu nebo molekulách potravy, kdy mohou při špatné identifikaci způsobit alergii. Antigeny se nacházejí i ve vlastních tkáních lidského těla. Pokud se stane, že imunitní systém selže v rozeznání antigenů vlastního těla a začne je interpretovat jako cizí, dochází pak k autoimunitní reakci a produkci protilátek zvaných autoprotilátky. To má za následek zánět a napadání vlastních buněk nebo tkání těla a jejich poškození. Mnoho lidí produkuje malá množství protilátek, takže k autoimunitní poruše nedochází, u jiných dojde k rozvoji autoimunitního onemocnění. Skutečnost, že má jedinec v krvi určité autoprotilátky tedy nutně neznamená, že má autoimunitní onemocnění.

Autoimunitních onemocnění existuje celá řada. Mezi autoimunitní onemocnění patří například Bechtěrevova choroba, revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes, psoriáza, psoriatrická artritida, Hashimotova tyreoiditida, diabetes mellitus I. typu, sklerodermie, Sjögrenův syndrom, celiakie, linchen sclerosus, vitiligo, vaskulitida a mnoho dalších. Celkově je známo asi 80 typů autoimunitních onemocnění.

Příčina vzniku

Vznik onemocnění je podmíněn kombinací několika faktorů. Tyto faktory jsou vnitřní (genetické) a vnější (faktory zevního prostředí). Při vzniku autoimunitního onemocnění je též významný hormonální faktor, přičemž většina onemocnění vzniká několikanásobně častěji u žen. Intenzita a incidence onemocnění se často mění v závislosti na období života, v pubertě se zvyšuje, naopak v těhotenství a po porodu se snižuje. To, do jaké míry se bude určitý faktor uplatňovat při vzniku autoimunitního onemocnění, je velmi individuální. Podle Hořejšího et al., (2005) mohou být stejná klinická onemocnění vyvolána u jednotlivých pacientů odlišnými faktory.

Příznaky

Příznaky se liší v závislosti na poruše a postižené části těla. Některá onemocnění postihují určité typy tkání v celém těle – například krevní cévy, chrupavku nebo kůži. Jiné postihují určitý orgán. Postižen může být prakticky jakýkoli orgán. Výsledný zánět a poškození tkáně může způsobit bolest, deformaci kloubů, slabost, svědění, potíže s dýcháním, s pohybem a jiné.

Diagnostika

Mimo zhodnocení celkového stavu jednotlivce a jeho příznaků se autoimunitní onemocnění často diagnostikuje skrze krevní testy. Nápomocné je zejména stanovení autoprotilátek. Příklad autoprotilátek souvisejících s autoimunitními onemocněními:

• Protilátky proti revmatoidnímu faktoru (RA) nebo cyklickým citrulinovaným peptidům (anti-CCP – přítomny u revmatoidní artritidy
• Protilátky proti topoizomeráze I (Anti-Scl-70) – typicky přítomny u sklerodermie
• Protilátky proti DNA (anti-dsDNA) – přítomny u systémového lupusu erythematodes
• Antinukleární protilátky (ANA) – přítomny u systémového lupusu erythematodes i sklerodermie

Prognóza

Prognóza se liší v závislosti na onemocnění a rozsahu poškození. Autoimunitní onemocnění jsou chronická a často se střídají období s různou aktivitou v různých intervalech.

Léčba

Léčba závisí na typu onemocnění a na individuálních potřebách jedince. Obecně se k léčbě používají léky, které potlačují imunitní systém – imunosupresiva (cyklofosfamid, cyklosporin, mykofenolát, methotrexát atd.), která se nejčastěji užívají orálně, často dlouhodobě. Dále se používají kortikosteroidy, které zmírňují zánět a potlačují imunitní systém. K léčbě se využívají i různé druhy biologické léčby.

Zároveň je žádoucí upravit životní styl – zdravá a vyvážená strava, rehabilitace, nekouřit, nepít alkohol, duševní hygiena a další.

DELVES, Peter. Autoimmune Disorders. MSD Manual: Consumer version [online]. 2020 [cit. 2022-09-11].

Dostupné z: https://www.msdmanuals.com/home/immune-disorders/allergic-reactions-and-other-hypersensitivity-disorders/autoimmune-disorders

Text: Bc. Iva Bendlová