S revmatem až na kraj světa

David Kříž vyměnil dobře placenou pozici za nejistý život cestovatele. Navzdory vážnému vrozenému onemocnění a dvěma titanovým kloubům v kyčlích procestoval ve svých 32 letech značnou část Asie, navštívil vzdálené Fidji a o tom všem také píše a přednáší.

Zákaz tělocviku byl teprve začátek

Poprvé se u něj juvenilní idiopatická artritida projevila ve 12 letech. „Jednoho rána jsem se probudil a měl oteklé koleno. Lékaři zjistili, že v něm mám vodu, tak mi ji vytáhli. Jenže následující dny se ten stav opakoval a později se přidalo i druhé koleno,“ popisuje David Kříž první příznaky nevyléčitelného onemocnění. Na možnou spojitost s revmatem upozornila až dětská lékařka, která znala rodinou anamnézu. Do té doby absolvoval David asi 20× odebrání tekutiny z kolene a byl odkázaný na berle. Po nasazení léčby se jeho život částečně vrátil do normálu. Pouze s tím rozdílem, že musel omezit všechny pohybové aktivity. „V té době jsem závodně tancoval. S tím jsem musel okamžitě přestat. Taky tělocvik jsem měl od té doby zakázaný,“ dodává David. 

Cestovatelskou vášeň probudily titanové klouby

Zásadnější potíže se objevily přibližně po 16 letech, kdy Davida začal pobolívat levý kyčelní kloub. Přestože nemoc s sebou nese občasné tuhnutí kloubů a mírné bolesti, rentgen ukázal, že kloub již nese známky trvalého poškození. „Mohla za to kombinace revmatu a kortikoidů. Zkoušeli jsme i jiné tipy léčby, ale pro mě byly bohužel nevyhovující. Skončil jsem na silných kortikoidech, což se mi nakonec podepsalo na kloubech,“ vypráví David. V jeho 30 letech mu lékaři navrhli podstoupit endoprotézu kyčelního kloubu. „Dlouho jsem operaci odkládal, mezitím se však ozval i druhý kloub. Nakonec to dospělo k tomu, že jsem v noci nemohl kvůli velkým bolestem ani spát. Na první operaci jsem se doslova došoural, chůze pro mě byla nadlidský výkon,“ vzpomíná David. Během půl roku mu lékaři vyměnili oba kyčelní klouby. „V době svojí rekonvalescence jsem měl hodně času na přemýšlení. Když je člověk vážně nemocný, váží si každé chvilky, kdy je mu dobře, protože ví, že brzy to tak být nemusí. Proto jsem se tyhle světlé chvíle rozhodl využít k cestování,“ vysvětluje.

Itinerář vede od ledničky k ledničce

Zdravotní neduhy netrápí pouze Davida, ale také jeho partnera, se kterým společně navštívili Vietnam, Srí Lanku, Indii, Bali, Kuala Lumpur, Hongkong, Fidji, Raja Ampat nebo Sydney. Své cesty si pečlivě plánují tak, aby pro ně byly finančně i zdravotně únosné. „Můj partner má cukrovku, takže si hlídáme i stravování a to, aby v našem ubytování nechyběla lednička, kam lze uložit inzulin.“ Nejpozději po třech měsících se pak vrací zpět do Čech, aby nezmeškali pravidelné zdravotní prohlídky. „Zatím jsme na cestách žádné zásadní komplikace neměli. Kombinujeme to vždy tak, aby po náročnějších túrách následovalo několik odpočinkových dní. Navíc si vybíráme destinace, kde je teplo. To kvůli mému revmatu,“ doplňuje David. Letos navázal spolupráci také s pacientskou organizací Revma Liga, která pomáhá lidem s revmatickými nemocemi a snaží se je motivovat ke zdravému pohybu. „I když revma pohybu úplně nepřeje, jsem živým důkazem toho, že cestovat a dopřávat si i delší pěší výlety se s ním dá. Nakonec i já se teď cítím mnohem lépe, než když jsem dřív většinu dne proseděl za pracovním stolem,“ přiznává.

Své cestovní zážitky David popisuje na instagramu a facebookové stránce s příznačným názvem „Titan a Inzulín na cestách“ a příležitostně o nich také přednáší. „Časem bych chtěl uspořádat pár nízkonákladových zájezdů pro podobné cestovatelské nadšence, jako jsme my,“ plánuje David.